Co právě čtu: Růže podzimu

16. 5. 2017


Dnes jsme dopsali poslední písemky za druhé pololetí a za čtrnáct dní nás čekají písemné zkoušky, praktické zkoušky a ústní zkoušky. Užívám si poslední týden ve škole a nemohu uvěřit, že za pár měsíců už budu pracovat místo sezení ve škole.
To samé mi ještě nedochází, že příští týden půjdu na praxi do cukrárny jen třikrát a potom ty lidi už nikdy neuvidím. To se mi bude stýskat po tak skvělém kolektivu, ve kterém jsem byla dva školní roky. No nic už teď mám z toho depresi a vůbec nevím, jak se s nimi budu loučit a ani se mi nechce.

Nové knihy za duben 2017

7. 5. 2017


Znovu se vracím k této rubrice, která měla u vás velký úspěch. Na Facebooku a Twitteru jsem vás nechala hlasovat, jaký článek byste chtěli, a nejvíce hlasů měl tento, tak tu sedím a píšu. Je škoda, že duben nebyl tak nebitý novými knihami jako březen, kdy jsem měla 21 nových knih, ale snad i s devíti knihami se spokojíte. Jsou to samé skvělé kousky, tak jdeme na to.

Dubnové čtení 2017

1. 5. 2017


Vyvěste prapory! Ano přesně tak jsem zpátky a snad i v plné síle, i když nemohu zaručit, že už natrvalo, jelikož jsou přede mnou závěrečné zkoušky v červnu a tak se možná zase v ten měsíc odpojím. Moc mi chybělo psát konečně po dlouhé době něco jiného než recenzi nebo závěrečnou práci a tak tu sedím a píšu dubnové čtení. V dubnu jsem přečetla krásné čtyři knihy. Tento rok jsem se ve čtení celkem rozjela. Jsem strašlivě pomalý čtenář a jedna kniha mi vždy zabrala skoro dva týdny, ale od nového roku jsem si dala předsevzetí, že alespoň za jeden měsíc přečtu čtyři knihy a to se mi kupodivu stále daří, i když je pravda, že minulý měsíc to bylo úctyhodných pět knih. Pro někoho málo, ale pro mě dost. Tak a přejdeme k samotnému článku. Dost vykecávání.